Úsměv

"Až ho uvidíš, bude pozdě."

Psychiatrička Rose vyšetřuje mladou pacientku na pokraji nervového zhroucení. Žena trpí halucinacemi, pronásledují ji velmi znepokojivé vize, ovšem není to nic, co by zkušená terapeutka nezvládla. Jenže pak se jí po tváři rozlije podivný úsměv a s bohorovným klidem si střepem z rozbité vázy přímo před doktorkou přeřízne krční tepnu. Taková událost by rozhodila každého a Rose není výjimkou. Přestože ji všichni uklidňují, že sebevraždě nemohla zabránit, vracejí se jí psychické problémy z mládí a dětství. Pronásledují ji zneklidňující vize, pod jejichž vlivem se čím dál častěji chová jako blázen. Aspoň její blízcí to tak vnímají. Rose si navíc v hlavě přehrává poslední slova mrtvé pacientky a uvědomuje si, že to, co před smrtí prožívala ona, jí právě klepe na dveře. Zjištění, že mrtvá byla zatím posledním článkem v podivném řetězci sebevražd „usměvavých lidí“, jí také na klidu nepřidá...